FANTASY - ALTERNATIVNÍ HARRY POTTER

... A TO JE TA CESTA SNŮ...

Jsem GÉNIUS!!!

RYCHLOKEC

DotazMonopol

Statistika

X-Harry a X-Draco

10.kapitola

Rokle

Byla mrazivá listopadová noc, zatím jedna z nejchladnějších. Draco se zatím procházel po chodbě. Neměl důvod jít na kolej před večerkou. Co mu ale dělalo starost byl fakt, že nemohl najít Harryho. Ani trochu se mu to nelíbilo.

„Já jsem takový vůl,“

Draco se zaraženě zastavil a pohlédl ke zdi.

„Weasley?“ zeptal se překvapeně. Ron k němu omámeně vzhlédl. Pak se vymrštil ze sedu a chytil ho za límec.

„Ty mi pomůžeš, že jo?“ zavrčel „Ty víš, kde je Harry, že jo?“

Dracovi se rozšířili oči.

„Ty nevíš kde je?“ vykřikl. Ron ho pustil a opět se sesul ke zdi.

„Udělal jsem chybu,“ vzlykl „neměl jsem mu to říkat-“

„Co?! Co jsi mu řekl?!“ zařval Malfoy. Věděl, že Harryho slabinou jsou právě jeho přátelé, takže se z jejich činů může klidně i složit.

„Já... Obvinil jsem ho, že je homosexuál,“ špitl Ron. Draco polkl nadávky a znova se na něj podíval.

„Proč si mu to řekl?“ ucedil pomalu.

„Řekl nám, že se s tebou stýká, a-“

„A Ron to pochopil trochu špatně,“ ozvalo se povzdechnutí zprava. Draco se bleskurychle otočil, a v tu chvíli se pro něj zastavil svět. Před ním stála Hermiona Grangerová, podle něj ta nejúžasnější dívka na celém světě. Jako ve spomaleném záběru viděl, jak k němu ladně přichází, viděl ty překrásné křivky, ty nádherné nohy, ty krásné vlasy, představil si ten její okouzlující úsměv, jak se jejich rty spojují v sladkém polibku...

„Harry zmizel hned potom, co Ronovi řekl, že s ním skončil. Uhm... Malfoyi?“

Nejistě se dívala na Draca, který ji sledoval omámeným pohledem. Nikdy ho takhle neviděla. Tak emocionálního, tak lidského, tak... okouzlujícího. Musela přiznat, že je to velmi pohledný chlapec... Sakra, Hermiono, co to děláš, na co myslíš, je to Malfoy – Ale vypadá tak sexy... – Tak na to zapomeň, holka, tohle je pro tebe uzavřená kapitola.

--------------------------------------------------------

Do pytle, Draco, proč na ni tak zíráš?! – Když ona je tak nádherná... – Zatím si nech zajít chuť, navíc, víš co říkal Harry! – Co říkal... No jo, Harry!!

Trochu potřásl hlavou a přinutil se opět vnímat.

„Tákžé,“ začal aby prolomil to trapné ticho „ vy nevíte, kde Harry je?“

Ron nepřítomně zavrtěl hlavou. Draco si povzdechl.

„Tak fajn... Já ho... To... Prostě se po něm jdu podívat, fajn? Fajn.“ a trochu rozházený odešel.

 

„Přemýšlej, přemýšlej, kde by mohl být,“ mumlal a bouchal se pěstí do hlavy. Prozkoumal už celý hrad a nikde ho nenašel.

„Zapovězený les! Ty seš vážně tupec, Draco, ale opravdu.“ s novým cílem se pomalu vytratil z hradu. Běžel přes otevřené prostranství, ale na začátku lesa se zastavil. Nasál vzduch do nosu. Tenhle pach znám, pomyslel si a opět se rozešel. Po pár metrch se proměnil a dál už pokračoval trochu rychleji.

-------------------------------------------------------------

 Harry běžel dlouho až dorazil k pavoučímu doupěti. Na kraji se však zarazil. Něco tu není v pořádku. Obvykle číhají pavouci na každém rohu, teď tu však nebyl ani jeden. Navíc tu byla cítit jedna věc: smrt. Cítil se zneklidněný a zmatený. Spustil se na všechny čtyři a opatrně očichal půdu. Rozhodně tu pobíhalo i něco jiného, než ti netvoři. Teď ale musí zjistit co...

---------------------------------------------------------------

Draco sledoval Harryho stopu, až dorazil na jakési podivné místo. Zamrazilo ho v zádech. Myslel si, že ta povídačka o akromantulích je lež, no zřejmě se mýlil. V duchu doufal, že Harry nebyl tak tupej, aby s nimi začal bojovat. I když... nevypadalo to tu na nějakou režbu. Najednou zpozoroval pohyb. Když přišel blíž, uviděl Harryho, jak se krčí na jednom z kopců a se zúženýma očima shlíží do rokliny. Přisedl si k němu. Harry se poněm jenom ohlédl a naznačil mu, aby byl zticha. Pak kývl směrem dolů. A v tom je Draco uviděl.

----------------------------------------------------------------

Harry se opatrně plížil opuštěným doupětem, když v tom uslyšel hlasy. Přicházeli z velké rokle, ve které obvykle spával Aragog. To, co dole uviděl, ho šokovalo.

Místo ohromného spícího pavouka, uviděl jen ohořelé zbytky těl a zahalené postavy stojící opodál. Zkoumavě přimhouřil oči a přikrčil se.

Co tu ti smrtijedi dělají? pomyslel si. Odpověď přišla vzápětí. Celou roklí se rozlehl ušitrhající pískot, a na scénu vyběhl pavouk o velikosti malého psa. Ten byl následován dalšími smrtijedy, kteří škvařili jeho tělo kouzelným ohněm.

Harry se na to vyděšeně díval. Po chvíli ho přepadl tichý vztek, a tak jen tiše seděl, a propaloval kouzelníky pohledem. V tom ho do nosu udeřil známí pach a koutkem oka zpozoroval Draca, jak si k němu sedá. Podíval se na něj, dal si prst přes ůsta, a kývl hlavou dolů.

----------------------------------------------------------------------

Draco se podivil. Co tu dělají? Pak si všiml ohořelých těl, a bylo mu to jasné. Poklepal Harrymu na rameno a odtáhl ho z doslechu smrtijedů.

„Co budeme dělat?“ zasyčel na něj. Harry po něm vrhl nebezpečný pohled.

„Sice nemám pavouky rád, ale tohle si nezasloužili. Ti smrtijedi tu mají určitě někde tábor. Budeme je sledovat. Tam si to označíme, a pak se vrátíme. Mám totiž takový pocit, že tu hledají i něco jiného než jenom pavouky, takže se tam vydáme opět až zítra.“

„A proč ne dnes? Byla by to větší šance!“

Harry se ušklíbl. Pak řekl:

„Kouzla by vystopovali a zranění riskovat nechci. Navíc – náš zbraňový arzenál už příliš dlouho leží bez ladu a skladu v našem malém, sladkém, domečku.“

Draco se nepěkně usmál.  Potom se oba usadili zpět na pahorek.

 

O dvě hodiny později:

Draco se mírně s tupým výrazem kolébal a Harry už dávno podřimoval v kořeni stromu, když se smrtijedi začali shromažďovat. Draco trhl hlavou a drkl do Harryho. Ten se bleskově posadil a společně se pak vydali za odcházejícími smrtijedy.

---------------------------------------------------

Šli asi půl hodiny, když došli k menšímu palouku. Oba dva se zarazili a začala jim pěnit krev. Tohleto totiž byl palouk jednorožců, posvátné místo, a oni ho takhle znehostili!! Všude kolem byla vypálená tráva, stáli tu temné stany, plápolaly kouzelné ohně a smrtijedi pobíhali kolem. Navíc, samotní jednorožci, i s mláďaty, byli přivázaní nedaleko.

„Změna plánu,“ zavrčel Harry „sežerem jim zásoby, osvobodíme jednorožce, a teprve pak zdrhnem.“

Draco zamračeně přikývl. A tak se oba začali plížit kolem stanu, a podle čichu hledali ten s jídlem. Právě na něj narazili, když zaslechli jednoho smrtijeda. Oba se zarazili, a poslouchali.

„Co vlastně máme ještě zničit?“ zeptal se nějaký mladý muž.

„No, Pán říkal Palouk jednorožců, Roklinu pavouků, zítra by jsme měli začít s Kentaurskou vesnicí, a pozítří Ůdolí vlkodlaků, takovejch těch divnejch.“

„Aha.“

Harry se znepokojeně ohlédl na Draca. Ten si povzdechl.

„A varujem Kentaury a Vlkodlaky.“ dodal k jejich seznamu. Poté vlezli do stanu a dali se do hodování. Nastražili to tak, aby to vypadalo, že to snědl člověk, a urychleně od tamtat vypadli. Když se pak tiše plížili k jednorožcům, zaslechli, jak se smrtijedi dohadují o vyžraných zásobách. Ušklíbli se a pokračovali.

Jednorožci nervózně zafrkali a nejeden se vzepjal na zadních.

„Psst! Přišli jsme vám pomoct!“ snažil se je uklidnit Harry.

Pokývali hlavou na znamení souhlasu, a nechali Harryho s Dracem, ať je rozvážou.

Pak se všichni do jednoho tiše otočili a vběhli do stínu lesa.

Oba zachránci si to mezitím namířili k teritoriu kentaurů, aby je mohli varovat, a jen zdálky slyšeli běsnění rozzuřených smrtijedů.

---------------------------------------------------------------------------

Byli právě na půl cesty, když se pžed nimi vynořil šíp a zabodl se do nedalekého stromu. Nic si z toho nělelali, ale zastavili se.

„Chceme mluvit s Kentauřřřím náčelníkem!“ vykřikl Harry. Chvíli bylo ticho.

„A proč si s ním chcete promluvit?“ ozvalo se.

„Chceme předat possselssství o nebezpečí, které číhá, v tomto lessse!“ obeznámil je Draco.

Před jejich očima se objevil zástup kentaurů s Banem v čele.

„O jakém nebezpečí to mluvíš?“ zavrčel.

„Mluví o smrrrtijedech, kteřřří kempují na zničeném Palouku jednorrrožců. Zničili také Rrrokli pavouků. Slyšeli jsme je, že chtějí napadnout vaši vesnici.“

Bane a ostatní zbledli.

„Dobrá,“ pravil roztřeseně,  „pojďte za námi.“

Na nic tedy nečekali, a vydali se s nimi do tmy...

Žádné komentáře
 
Dotazy na Mgryffy@seznam.cz