FANTASY - ALTERNATIVNÍ HARRY POTTER

... A TO JE TA CESTA SNŮ...

Jsem GÉNIUS!!!

RYCHLOKEC

DotazMonopol

Statistika

X-Harry a X-Draco

7.kapitola

Něco je jiné... nebo se mi to jen zdá?

Harry pomalu otevřel oči a zmateně se rozhlédl. Kde to zas sem? pomyslel si zničeně. Vypadalo to tu jako v kanceláři. Ale nikde nebyli žádné dveře. Stál tu velký pracovní stůl s počítačem, s telefonem a adresářem. Jenže elektronika neměla kabely ani nic podobného. Harry nemusel být žádný koumák aby poznal, že tohle NENÍ normální kancelář. Sakra, pomyslel si a posadil se na velkou kolečkovou židli. Opět se rozhlédl po místnosti a zaujala ho velká skříň s různými spisy. Pomalu k ní přešel a začal se v ní hrabat. Vzpomínky, Záznamy o chodu ega, Výbuchy emocí za posledních 16 let, Přátelé, Známí, Nepřátelé… Co je to za blbost?! Místností se ozvalo typické „ťuk ťuk ťuk“. Harry se zmateně rozhlédl. Kdo a kde to zaklepal, když tu nejsou ty dveře? Najednou mu padl pohled na počítač. Za pokus nic nedám, pomyslel  si a sedl k monitoru. Na ploše mu naskočilo ICQ. Povytáhl obočí.

 

´dráček: Je tu někdo?

´chlup: Jsem tu já. Kdo jsi?

´dráček: A kdo ty?

´chlup: Já se ptal první. Tak kdo jsi?

´dráček: Já jsem já. Kdo jsi ty?

´chlup: Já jsem já.

´dráček: Harry? :o

´chlup: Draco? :o

´dráček: Nevíš kde to jsme? Já sem jen v nějaký místnosti bez dveří…

´chlup: Já zas v nějakým mudlovským kanclu. Prohlížel jsem si tu nějaký spisy a ono to vypadá, že jsem ve svý hlavě...

´dráček: Fakt? Počkej chvilku-

 

Harry zatím využil příležitosti a pořádně si to tu začal prohlížet. A pak se mám divit, když mám v hlavě takovej bordel, ušklíbl se a obrátil se zpět k monitoru. Draco se už vrátil.

 

´dráček: Seš tu ještě?

´chlup: jj

´dráček: ???

´chlup: Neřeš. Co si zjistil?

´dráček: No, ono to faktis vypadá, že sme ve vlastní hlavě...

´chlup: No to je mi novinka... Xo

´dráček: ...

 

´dráček není dostupný.

 

´chlup: Draco?

´chlup: Sakra...

 

Harryho najednou pohltila tma. Pak uslyšel hlasy.

„ Kde jste je našli?“

„Procházeli se nedaleko pozemků.“

„Cože?! Jen tak?!“

„Zřejmě ano Brumbále.“

„Severusi, zkoušeli jste je na různé kletby?“

„Ano. Žádné výsledky. Ale u obou jsme našli zvláštní rysy...“

„Jaké?“

„Podívejte-“

Harry cítil jak mu někdo strká prsty do ůst a obnažuje mu tesáky. Ucítil zvláštní pachuť spařené máty. Nemohl se však pohnout.

„To jsou...?“

„Ano, ale nemyslím si že by byl upír. Už dvacet minut na něj praží slunce.“

COŽE?! UPÍR?! Jak si to jen můžou myslet?!

„Hmm... A pan Malfoy?“

„Pojďte.“

Tlak v ústech zmizel, pachuť však zůstala. Hovor se přesunul jinam. Hned jak nějaké dveře zaklaply, Harry otevřel oči. Plně ho zasáhlo jasné světlo. Bolestně zavyl a protřel si zraky. Hovor utichl.

„Co to bylo?“ a hned se ozvaly spěšné kroky.

Dovnitř vtrhli Brumbál se Snapem. Harry sebou leknutím trhl.

„Harry!“ zvolal ředitel.

„Mnó?“ natočil hlavu.

„Jak se cítíš?“

„Jde to.“

„Opravdu?“

„Jistě.“

„Jsi si jistý?“

„Naprosto.“

„Není ti špatně?“

„Ne-e.“

„Nebolí tě zuby?“

„Ne.“

„Nebolí tě oči?“

„Er... Ne?“

„Nebolí tě nohy?“

„Pane profesore...?“

„Jsi opravdu, opravdu v pořádku?“

„Ehm...“

„Výborně, zítra můžeš nastoupit do hodin.“

A s tímto společně se Snapem spokojeně odkráčel.

Harry ještě chvíli zíral do zavřených dveří, ale pak potřásl hlavou. Má docela dobrou vyřídilku , pomyslel si šokovaně.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁHHHHHHH!!!!“

Harry se podíval doprava a uviděl vyděšeného Draca.

„Co je?“ nechápal Harry.

„Něco se mně dotklo!!!!!“ vyšiloval. Pak se koukl pod peřinu.

“Ne, byla to moje ruka.“

Harry protočil oči v sloup.

Draco zívl a znuděně zamlaskal.

„Kde to vlastně jsme?“ zeptal se.

„No vypadá to jako ošetřovna, nemyslíš?“ opáčil Harry sarkasticky.

„No jo,“ rozhlédl se zmateně kolem „ bílo...“

Harry mocně vydechl. Draco se na něj podíval.

„Byl tu někdo? Myslím jako třeba Pomfreyka a tak...“

„Brumbál a Snape. Myslej si, že sme v poho tak už zítra pudem do lavic.“ odtušil Harry.

Draco se zamyslel. Pak se ušklíbl. Harry po něm hodil pohledem.

„Co?“ nechápal.

„No když už jsme zdraví, v jiném slova smyslu, tak co tu ještě děláme?“ zakřenil se. Potter uznale pokýval hlavou. Pak si všiml jisté drobnosti.

„Ehh... Kde máme šaty?“ znejistil a když si pomyslel, že byl celou tu dobu nahý, mírně se otřásl. Draco zřejmě myslel na totéž.

„ Si děláš ze mě prdel,“ vyděsil se „ To jsme Brumlovi a Snapeovi a bůhví, komu dalšímu, dělali nedobrovolný striptýz?!“

 Chvíli na sebe koukali.

Kdyby někdo v tu chvíli stál za dveřmi ošetřovny, myslel by si, že tam bouchla bomba. Oba chlapci se totiž svalili zpátky na postel v neovladatelném smíchu.

„Co se to tady děje! POTTERE!! MALFOYI!! Máte být vklidu!!“ zavřískla Pomfreyová, která přiběhla ze své kanceláře. Odpovědí jí byl  dvojtý smích. (Tady bych to už normálně ukončila ale já sem hodná a jedeme dál:D)

 

 

„Co myslíš Hermiono, nestalo se Harrymu nic?“ Strachoval se Ron, když společně s ní mířil k bradavické ošetřovně. Kolem nich klidně procházeli tlachající studenti, a ani jednou mozkovou buňkou se nezajímali o již zmíněnou dvojci. Oni se samozřejmě o ně nezajímali také. Pak ale v jednu chvíli začali myslet na totéž, když...

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁHHHHHHHHH!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

Studenti se zaraženě zastavili a v jejich hlavě zněla věta: „Co to bylo?“

Ti bystřejší ihned zamířili k bradavické ošetřovně. Když velmi početná tlupa zvědavců v čele s Hermionou a Ronem rozrazili dveře, naskytl se jim velmi zvláštní pohled. Vyděšená Pomfreyová se kryla za jedním ze stolů před škytajícím , smějícím se Dracem, který se jako pomatený houpal na jednom z lustrů (No co, nikdo nikdy neřikal, že tam nejsou) a jak se točil, tak s každým škytnutím mu z úst vyšlehl a si pětimetrový plamen, který, jen tak mimochodem, zasáhl téměř celou ošetřovnu. V tu chvíli se z kabinetu ozval výbuch a ven se vypotácel ožehnutý Harry v nemocničním hábitu. Vydechl trochu namodralého kouře a pak s omámeným pohledem se podíval ke dveřím. Úsměvem ukázal modré zuby a pak úchyláckým hlasem (jako z helia) spustil:

„Zbožňuju zvláštní sodovky!“ a na důkaz si lokl čirého blyštícího se lektvaru. Kýchl, ozvala se rána, v místnosti se objevil modrý kouř a Harry odletěl o pár metrů dozadu. Zachichotal se a hlava mu v bezvědomí klesla na zem.

„BACHÁÁ! LETÍÍM!“ zakřičel Draco, ještě jednou škytl a mocně se odrazil. Při dopadu se však praštil o postel, a taky skončil v bezvědomí.

Ošetřovna ztichla.

„Ty vole,“ ujelo Ronovi do ticha „ Jestli Harry má o kolečko víc, máme se na co těšit.“

Žádné komentáře
 
Dotazy na Mgryffy@seznam.cz