FANTASY - ALTERNATIVNÍ HARRY POTTER

... A TO JE TA CESTA SNŮ...

Jsem GÉNIUS!!!

RYCHLOKEC

DotazMonopol

Statistika

X-Harry a X-Draco

8.kapitola

"Výměna Názorů"

Příšerně ho bolela palice. Jako by mu někdo záměrně zařízl střep do mozku. Zaskuhral a pootevřel oči. Ležel na ošetřovně. Zkusil se posadit, ale nešlo to. Ruce mu totiž drželi kožené pásy. Zmateně zamrkal. Pamatuje si, že se smáli s Dracem vlastní nahotě a pak je sprdla Pomfreyka. Pak jen temnota temná. Možná jim dala i nějaký lektvar, neví.

Po jeho pravici se ozval sten. Otočil hlavu a spatřil Draca, jak zkouší to samé, co on předtím.

„Nejde to, co?“ konstatoval znuděně Harry.

„Hmm.“

„Nevíš, co jsme vyváděli, že nás tak krutě svázali?“

„Ne-e. Mám vokno.“

„Každopádně by nás teď mohli rozvázat.“

„Jo? A koho se asi tak zeptáš? Tohohle polštáře?! Nebo těch pásů?! NIKDO TU NENÍ!!“

„To náhodou vim i bez tebe. A neřvi, bolí mě hlava.“

„TO ŘÍKÁŠ TY MĚ?!

„Říkám ti neřvi.“

„TO ŘÍKÁŠ TY MĚ?!“

„Jo, to říkám tobě!!“

„TO ŘÍKÁŠ MĚ?!

„TO ŘÍKÁM TOBĚ!!

„TO ŘÍKÁŠ MĚ?!

„TO ŘÍKÁM TOBĚ!!

„TAK PROČ ŘVEŠ?!

„A PROČ TY ŘVEŠ?!

„HELE, SKLAPNI!!“

„TY SKLAPNI!!“

„TY SKLAPNI!!

„NE, TY SKLAPNI!!“

„TÁHNE TI Z DRŽKY, ESMERALDO!!“

„ŽE TO ŘÍKÁŠ ZROVNA TY, PEROXIDE!!

„MÁŠ HNUSNÝ VLASY!!“

„TY MÁŠ HNUSNÝ ZUBY!!“

„A CO TY, TY KUKUŘIČKO?!“

„HELE, JÁ TI ŘÍKÁM, NESER MĚ!!“

„DRÁŽDÍŽ HADA BOSOU NOHOU!!“

„PÍCHÁŠ KLACKEM DO VOSÍHO HNÍZDA!!“

„BEREŠ DRAVCI JEHO KOŘIST!!“

„TAHÁŠ KOČKU ZA OCAS!!“

„ŠLAPEŠ NA VČELÍ KRÁLOVNU!!“

„...“

„DOŠLA TI ŘEČ?!“

„Ne, jen jsem zapomněl, proč se vlastně hádáme.“ zamyslel se Harry. Draco zaraženě stichl.

„To je jedno.“ mávl nad tím rukou.

„CO JE TO TU ZA KRAVÁL?!“

Oba chlapci pohlédli ke dveřím, které se s prásknutím otevřeli, a dovnitř napochodoval Snape zlitý nějakým lektvarem.

„Fuj,“ nakrčil Draco nos a Harry hodil znechucenou grimasu.

„CO SE KSICHTÍTE, POTTERE?!“ zařval Snape.

„Pardon,“ odvětil Harry.

„CO SI MYSLÍTE, ŽE DĚLÁTE?!“

„No asi se omlou- “

„MYSLÍM TEN ŘEV TADY!!“

„Jaký-“

„NEDĚLEJTE ZE MĚ HLUPÁKA, MALFOYI!! TA VAŠE HÁDKA BYLA SLYŠET PO CELÝM HRADĚ!! A NAVÍC SKUTEČNOST, ŽE SE PAN POTTER NADOPOVAL ASI DEVÍTI LAHVIČKAMI VELMI VZÁCNÉHO HLASOVÉHO LEKTVARU, VÁM VAŠI SITUACI NIJAK NEULEHČUJE!!“

„A jaká je naše momentální situace?“

Snape po něm hodil rozzuřený pohled a tak Harry radši zklapl.

„Každopádně,“ pokračoval a stále zíral na Harryho „jak jsem říkal, ten lektvar, byl velmi cenný,“ nepěkně se usmál a Harry věděl, že to nebude nic dobrého.

„Takže od teď na tři měsíce ke mně každý pátek od osmé hodiny přijdete a napravíte škodu v podobě trestu.“

Harrymu zamrazilo v zádech. Všiml si však, že si ho Snape zkoumavě prohlíží. Když se však Snape otočil a odešel, pomyslel si, že se mu to jen zdálo.

„Co je?“ zeptal se Draca, který na něj zíral s otevřenou pusou, až mu šli vidět špičaté zuby.

„Ty – jsi – spořádal – devět – hlasových – lektvarů?“ usekával pomalu.

„No a?“ znejistil Harry.

„No a?! Harry, hlasový lektvar se podává maximálně po třech kapkách, a ty jsi měl devět lahviček?! Ty ještě žiješ?!“

„Nepřipadám si mrtvý,“ odvětil naštvaně.

„Pochop, hlasový lektvar působí ve větším množství jako velice účinný jed! Jestli jsi ho přežil, znamená to, že buď ti to nějaké schopnosti přidá, nebo sebere!“

Harry obdivně hvízdl. Načež hned praskla jedna sklenička.

„Ty vole!!“ vykřikl Draco „Přesně o tomhle jsem mluvil!!“

„Co? Jako že hvízdnu a popraskaj mi brejličky?“

„Ne! Že dokážeš vydávat tak vysoké tóny, že je ani zvíře neuslyší!“

„Vždyť si slyšel, jak jsem hvízdl!“

„To jo, ale zkus jenom fouknout přes škvíru v zubech a co nejhlasitěji můžeš!“

Harry to tedy zkusil. Pootevřel pusu a vší silou foukl.

Okna a vše skleněné v okolí najednou začalo vibrovat. Harry se divil, že stále ještě má sílu foukat. Chvíli to vše ještě vibrovalo, až se najednou ozval praskot a všechno sklo se v jemných kouscích rozsypalo na zem.

„Ups,“ ujelo Harrymu „Pomfreyka ze mě nebude mít radost.“

„To asi ne. Ale nemusíš se bát,“ usmál se Draco „Nemůže tě obvinit, žes to byl ty; celou dobu jsme uvázaní k posteli.“ dodal na Harryho nechápavý pohled.

---------------------------------------------------------------------

Pomfreyová se opravdu zlobila, ale nemohla jim nic dokázat. Celý den si ještě proleželi na ošetřovně až je nakonec musela pustit na kolej.

„Pamatujte si, oba dva, letos žádné rezervování lůžek na ošetřovně, protože lektvary na vás působí jakýmsi oblbovacím ůčinkem. Pottere; žádné pití neznámích látek. Malfoyi; vyvarujte se sodovce.“

„Proč?“ zatvářil se Draco ublíženě.

„Protože nechci aby ostatní studenti měli popáleniny třetího stupně, proto.“ odvětila klidně. Draco se zarděl.

„Dobrá, teď už můžete jít. Ale myslím to vážně; žádná zranění.“

Pak je surově vykopla před ošetřovnu a práskla za nimi dveřmi.

„Chudák,“ zakroutil Harry hlavou „ta musí být přímo nešťastná, když už mě nemůže léčit těma blivajzama.“

Draco se uchechtl. Pak se pomalu rozešli ke kolejím.

„Jak to uděláme s jídlem? Na ty ´mňamky´ už chodit nemůžeme,“ poznamenal najednou Harry.

„Mohli by jsme tam vždy sníst trochu masa a pak se vytratit. Myslím tím cokoliv masitého. Pak třeba vždy v noci jít lovit, nebo štípnout nějakou tu flákotu v kuchyni.“ navrhl Draco. Harry přikývl.

„Fajn. Teď k jinému problému. Mám pocit, že Snape začíná něco tušit. Musíme si na něj dát bacha.“

„To jo. A co naše přátelství? Budem se chovat jako ty předchozí roky, nebo se na to vyprdnem?“

„Myslím, že nemá cenu to skrývat. Od teďka jsi prostě můj kamarád a dál to řešit nebudu.“ prohlásil Harry.

„Dík,“ usmál se Draco „ Jsi hodný.“

 

Na chodbě si popřáli dobrou noc a rozešli se ke svým kolejím. Před Buclatou dámou se však Harry zaraženě zastavil.

Kurňa, pomyslel si Harry, změnili heslo, nebo ne?

To by ani nebyl takový problém, než ten, že tam Buclatá dáma ani nebyla. Harry se zadumaně poškrábal na hlavě. Pak ho něco napadlo. Rozhlédl se, jestli ho někdo nesleduje, a vytáhl jeden ze svých kovových drápů. Opatrně ho vsunul do škvíry za obrazem a pomalu začal tahat ruku k sobě. Obraz se odsunul a odhalil tak vstup do Nebelvírské koleje. Spokojeně se ušklíbl a napochodoval dovnitř. Tam se přivítal s přáteli a zalehl do svojí měkké postele.

 

Aby téměř všechny moje kapitoly nekončili ´ happyendem´, rozhodla jsem se tuto ukončit menší návštěvou Temného sídla.

 

Temné sídlo, Síň Lorda Voldemorta:

Malými okny sem prosvítali chladné paprsky stříbřitého měsíce, v rozích obrovských chodeb vesele pospávali rudoocí netopýři s vybranými choutkami po lidské krvi, a ve vlhké obrovské síni seděl na svém trůně z dračích kostí samotný vznešený Lord Voldemort, který s odporem zíral na skrčenou postavu před sebou.

„Podej hlášení,“ zasyčel opovržlivě.

„Můj pane,“ promluvil Smrtijed a sklonil hlavu „Našli jsme Rundana. Je mrtvý.“

„Cože?!“ vykřikl Pán Zla vztekle.

„Ano mistře. Byl zabit jistě nějakým zvířetem. Stopy po drápech jsou znatelné.“

„A nebo,“ zavrčel Voldemort a nevnímal jeho přítomnost „ ho zabil ten pokus, o kterém celou tu dobu básnil. Seber pár Smrtijedů a prozkoumejte jeho příbytek. Sprav mě o všem, co najdete! A teď už zmiz!!“

Smrtijed se poklonil a urychleně zmizel. Voldemort se zamyšleně posadil zpět na trůn, ze kterého nevědomky vstal.

„Nemá jeho smrt nějakou souvislost s Potterem?“ zasyčel pro sebe a zavřel oči.

„Několik týdnů nezvěstný... a najednou se vrátí... i s tím Malfoyovic spratkem...“

Prudce otevřel víčka.

„Co když,“ zavrčel „byl Potter a Malfoy hlavním předmětem toho pokusu?! Od teď si na něj musím dát větší pozor...“

Rychle vstal a rozešel se do svých komnat...

Žádné komentáře
 
Dotazy na Mgryffy@seznam.cz