FANTASY - ALTERNATIVNÍ HARRY POTTER

... A TO JE TA CESTA SNŮ...

Jsem GÉNIUS!!!

RYCHLOKEC

DotazMonopol

Statistika

X-Harry a X-Draco

9.kapitola

Nikdy není tak hrozně, aby nebylo ještě hůř.

Když se Harry ráno probudil, líně se protáhl jako kočka a rozhlédl se. Pohlédl ven a tiše se zaradoval. Ještě ani nesvítalo. ( nechápu jak někdo může mít radost z časného vstávání. Pozn. Aut.) Navlékl na sebe nějaké ty hadry, trochu si upravil vlasy, poškrábal se v... ne, ne, na zádech se poškrábal, :D a podíval se do kalendáře. Úsměv se mu rozšířil ještě víc, když zjistil, že je sobota. Potichu se vydal ke dveřím, a chtěl sejít do společenky. Na třetím schodu ovšem zakopl a tak se s menším křikem zřítil dolů, přeletěl celou místnost a po podlaze dosvištěl až ke křeslu. Se zatmutými zuby se podíval ke schodištím, a když zjistil, že se nikdo nevzbudil, oddechl si. V tu chvíli mu zakručelo v břiše.

Mno, je čas se trochu nadlábnout, pomyslel si a urychleně zamířil do kuchyně.

V jedné z chodeb potkal Draca. Ten se jenom ušklíbl a přidal se k Harrymu.

„Tak na jaké maso máte chuť, soudruhu?“

„Jako obvykle, soudruhu, jako obvykle.“

„Srnčí polité brusinkovou omáčkou?“

„I kdepak, soudruhu, jedině kančí na smetaně.“

Draco vyprskl smíchy a Harry se po chvíli k němu přidal.

„Nevím, jestli dělaj divočáka na smetaně,“ konstatoval Malfoy.

„Myslím, že mi bude stačit jen půlka krocana,“

„Jasně.“

Došli až před obraz s mísou ovoce. Draco se na ni se zájmem díval.

„Nikdy jsem ještě nebyl v kuchyni,“ poznamenal „pracují tam skřítkové?“

„Přesně,“ přitakal Harry a pohladil hrušku. Ta se chvíli svíjela, a pak se proměnila v kliku. Potter za ní vzal a otevřel dveře do světa plném vůní a lahodných chutí.

Oba dva se hladově rozhlédli po kuchyni a hned k nim přiběhl Dobby a spol.

„Harry Potter!! Pan Harry Potter mě přišel navštívit!!“ vykřikl a vší silou Harryho obejmul. Pak se podíval na Malfoye, a hluboce se poklonil.

„Dobby je šťastný, že opět pana Draca vidí, pane,“ odvětil bázlivě.

„Taky jsem rád, že tě vidím,“ znervózněl Draco. Harry jen protočil oči v sloup. Pak se obrátil k Dobbymu.

„Dobby, prosíme, nemáš tu nějaké plátky syrového masa?“ požádal ho. Dobby se zatvářil překvapeně.

„Ano pane, máme, ale nechcete raději uvařené maso, pane?“

„Ne ne, syrové bude stačit,“ odmítl Harry. Za chvíli k němu přiběhlo pět skřítků, nesoucí objemný balík. Strčili mu ho do ruky a zase zmizeli.

„Díky,“ uznal Harry spokojeně. Draco jen přikývl.

„Přijdete se na nás někdy zase podívat, pane?“ zeptal se s nadějí skřítek. Harry se usmál.

„Určitě,“ odvětil a společně s Dracem odešel.

„Tý jo,“ poznamenal po chvíli Draco „nevěděl jsem, že jsou tak milí.“

„To máš z toho, že tě tvůj otec učí opovrhovat druhými,“ přikyvoval Harry „naštěstí se tomu úspěšně bráníš. A jinak,“ zajímal se „kdy se vyznáš Hermioně?“

V Dracovi zamrazilo.

„Ale ona mě nemá ráda,“ opáčil nešťastně „nadával jsem jí do šmejdky a navíc, kdyby otec zjistil, že ji mám rád, tak by mě vydědil!“

„Víš že na původu a penězích nezáleží?“ odvětil Harry a pohlédl na něj koutkem oka.

„Já vím, vždyť si mi to za tu dobu vtloukával do hlavy.“ špitl Draco.

„Pak tedy i jistě víš, že nikdy není pozdě na to, aby se začlo od znova. Koukni se třeba na nás: od prvního ročníku jsme se nenáviděli a teď by jsme nepřežili, kdyby se tomu druhému něco stalo. To je velký pokrok, věř mi.“

„Takže co navrhuješ?“ zeptal se Draco.

„Mno, balení holek mi sice moc nejde, ale určitě by jsi se měl Hermioně nějak omluvit za to oslovení. Stoprocentně ale vím, že normální omluva stačit nebude. Musíš v ní probudit holčičí pudy.“

Draco se zamračil.

„Jaké pudy?“

„Buď prostě sexy,“ začal Harry nervózně, protože nevěděl, co říct.

„Zkus si ostříhat vlasy na krátko, dlouhý vlasy se teď u kluků moc nenosí. A ten připláclej účes taky zruš, je to hrozný. Taky zkus být trochu milejší. Nemusíš úplně všem nosit kytky, to ne, ale zkus být jen trochu chladný. Bez emocí, ale spravedlivý. Nikdy neubližuj mladším, když už se chceš prát, tak jen s někým, kdo je ti roven. Když tak přemýšlím, tak vlastně už jen se mnou. No a pokud jde o nějaké city... Co kdyby jsi ji poslal dárek k vánocům a k narozeninám?“

„To už se můžu rovnou přeřadit do Nebelvíru,“ odpověděl sarkasticky Draco.

„Klidně,“ ušklíbl se Harry „jen nevím, jestli by ti to papánek toleroval.“

Spolu došli až k jezeru, kde si vylezli na strom a posadili se. Harry mezitím rozbalil papír s masem. Napočítal tam pět plátků.

„Na dnešek to bude stačit, ale zítra budem muset jít lovit,“ poznamenal Draco, který mu nakukoval přes rameno. Harry přikývl a dal mu dva plátky. Sám si taky vzal dva plátky, a zbytek opět zabalil.

Oba dva se s chutí pustili do jídla.

---------------------------------------------------------------

Den proběhl celkem v klidu až na to, že si Harryho odchytli Ron s Hermionou, a dožadovali se ´pár´ odpovědí.

„Kdo tě unesl?“

„Co ti udělali?“

„Jsi v pořádku?“

„Proč nechodíš na jídlo?“

„Proč se paktuješ s Malfoyem?“

„A proč-“

„TICHO!!“ zařval Harry a oni zaraženě zmlkli.

„Takže za prvé: unesl mě nějakej cvok,

za druhé: Nevím co mi udělal,

za třetí: Cítím se úplně zdravý,

za čtvrtý: Nemám na jídlo chuť,

a za pátý: Bavím se s Dracem, protože je od teďka můj kamarád.“

„COŽE?!“ vykřikli oba dva šokovaně.

„Harry, vážně ti nic není?“ strachovala se Hermiona.

„Ne.“

„Harry, vždyť je to Malfoy, uznavatel čisté krve,“ nervoval Ron.

„Ne, není.“

„Harry-“

„Strávil jsem s ním dost času na to, abych poznal, že není jako jeho rodina.“

„Strávil dost času?! A kde?!“

„Do toho ti nic není, Rone.“

„Do toho mi teda něco je, když nevím, jestli můj kamarád nedělá nějaké prasárny s Malfoyem!!“

Harry se na něj nevěřícně podíval. Hermiona jenom nepokrytě zírala a zjevně nevěděla co říct.

„Ty si myslíš, že jsem GAY?!“ zeptal se Harry hlasitě.

„A nejsi?“ znejistil Ron.

„NO TO TEDA NEJSEM!! CO SI VŮBEC MYSLÍŠ?! UVĚDOMUJEŠ SI VŮBEC, ŽE SES NEZACHOVAL JAKO MŮJ KÁMOŠ?? VÍŠ JAK SE TEĎ CÍTÍM?? KDYŽ MĚ JEDEN Z MÍCH PŘÁTEL VULGÁRNĚ OBVIŇUJE Z JINÉ SEXUÁLNÍ ORIENTACE??“

„Harry, já-“

„Ne Rone. Přehnal si to. Skončili jsme.“

„Ale Harry-“

„SKONČILI jsme.“

Otočil se a zanechal nešťastného Rona a nervózní Hermionu v prázdné učebně. Chvíli šel pomalu, ale pak se rozběhl pryč. Ani si to neuvědomil, ale začali mu téct slzy. Ani nevěděl proč. Vyběhl před hrad a zamířil k lesu. Měl chuť lovit, ale kodex zakazoval lovit pro zábavu. Na kraji se přeměnil a zamířil do stínů mohutných smrků a borovic. Už věděl kam poběží. Jeho lidský rozum mu říkal, že je to šílenost, ale on ho neposlouchal. A proto, stejně jako ve druhém ročníku, sešel ze stezky.

Žádné komentáře
 
Dotazy na Mgryffy@seznam.cz